7 nejslavnějších kopců cyklistického závodu Tour de France

autor:

V roce 1910 se organizátoři v čele s Henrim Desgrangem a jeho pomocníkem Alphonsem Steinesem rozhodli pro radikální změnu závodu. V době kdy kola ještě ani neměla přehazovačky a cyklisté tak museli jet celou dobu na jeden převod se tito dva muži rozhodli, že do itineráře Tour zařadí přejezd několika vrcholků Pyrenejích. Přes nesmírnou náročnost se tato tradice zachovala a několik kopců v Pyrenejích a také v Alpách se stalo legendárními a každý rok se sem sjíždí tisíce cyklistů, aby na vlastní kůži poznali, jaký je to pocit, když tyto kopce zdoláte.

Col du Tourmalet

Col du Tourmalet
Foto: razvanphoto / 123RF
Col du Tourmalet – silnice na vrcholu stoupání

Nejslavnější stoupání celé Tour, které je také zařazováno nejdéle a nejčastěji. Poprvé byl Tourmalet použit právě v roce 1910, kdy se pořadatelé poprvé rozhodli zařadit etapu s přejezdem Pyrenejí a od té doby ho organizátoři, do letoška použit již 87x, ale letos je to pouze potřetí v jeho dlouhé historii, kdy zde bude etapa i končit. Nachází se uprostřed Pyrenejí, kousek od známého města Lurdy. Na průsmyk je možné se vydat buď z městečka Sainte-Marie-de-Campan, což je východní strana a odtud na vrchol vede více jak 17 kilometrů dlouhé stoupání s průměrem 7,4 % a maximy okolo 12%, nebo ze západní strany z městečka Luz-Saint-Sauveur, s délkou 19 km, stejným průměrem maximy okolo 10% a pokaždé končící v nadmořské výšce 2115 m.

Alpe d’Huez

Alpe d'Huez
Foto: kartouchken / 123RF
Alpe d’Huez – pohled na serpentiny

Nejznámější alpské stoupání Tour de France, které proslavilo 21 legendárních serpentin, každá pojmenovaná po jednom z vítězů na tomto stoupání. Silnici vedoucí ke známému lyžarskému středisku lemují, při každém zařazení do itineráře Tour, tisíce a tisíce fanoušků a není to jen kvůli serpentinám, ale také kvůli nesmírné náročnosti celého stoupání. Silnice dlouhá necelých 14 kilometrů začíná v městečku Le Bourg-d’Oisans, má sklon 8,1 %, maxima okolo 13 % a vrcholí v nadmořské výšce 1850 m. Zatím nejrychlejším jezdcem, který zdolal toto stoupání byl v roce 1995 Ital Marco Pantani s časem 36 minut a 40 teřin. Poprvé byl Alpe d´Huez použit v roce 1952 a jde tedy o nejmladší stoupání v tomto seznamu a jediné stoupání, které není průsmykem, takže zde etapy vždy finišují.

Mont Ventoux

Mont Ventoux
Foto: macumazahn / 123RF
Vrchol stoupání Mont Ventoux – holé hory

Druhé nejmladší stoupání z našeho sezname a přitom jedno z nejvíce ikonických, bylo poprvé zařazeno až v roce 1951. Úplný začátek francouzských Alp, kousek od slavného Avignonu se tyčí holá, sněhově bílá hora s observatoří na úplném vrcholku. Právě fakt, že je hora téměř úplně holá z ní dělá takový symbol. V letních měsících zde praží na závodníky neúprosné slunce a hlavně zde fouká vítr až o rychlosti několika stovek kilometrů v hodině. A to vše samozřejmě doplňuje brutální profil stoupání, které začíná ve městečku Bédoin, má délku téměř 22 km, převýšení 1629 metrů s průměrným sklonem 7,4 % a maxima okolo 12 %, vše s vrcholem ve výšce 1912 m. Do itineráře Tour de France bývá zařazován spíše sporadicky, aby se zachovala výjimečnost stoupání.

Col d’Aubisque

směrovka na Col d´Aubisque
Foto: silviaperezmo0 z Pixabay

Druhé stoupání, které bylo u přerodu Tour de France v roce 1910, tedy v roce, kdy byly do itineráře poprvé zařazeny Pyreneje a není divu, protože průsmyk Col d’Aubisque se nachází jen lehce přes 70 kilometrů od Tourmaletu a bylo tedy nasnadě spojit tyto dva úžasné průsmyky do jedné etapy. Stejně jako v případě Tourmaletu tudy Tour již několikrát projížděla, ale cílovým stoupáním byl Aubisque pouze třikrát, naposledy v roce 2007. Jednou byl průsmyk dokonce použit i na Vueltě a to v roce 2016. Známější strana průsmyku začíná ve městečku Laruns, měří na délku 16 a půl kilometru, s průměrným sklonem 7,2 %, převýšením 1190 m a vrcholem ve výšce 1709 m n. m.

Col d´Galibier

Galibier - vrchol průsmyku
Foto: joeppoulssen / 123RF
Vrchol Col d´Galibier

Rok po přejetí Tourmaletu a dalších ikonických kopců, byl v roce 1911 poprvé zařazen Galibier. Jeden z nejvyšších průsmyků z celé Tour vrcholí v nadmořské výšce 2642 m. Nachází se jen 60 kilometrů od vrcholu Alpe d´Huez a 55 kilometrů od vrcholu Col d´Izoard, o kterém ještě bude řeč a stejně jako tyto dva průsmyky, je i Galibier při každém zařazení obsypán tisícovkami fanoušků a hlavně pak 2 kilometry před cílem, kde začínají serpentiny. Jinak stoupání na Galibier, které začíná ve Valloire má délku 18 kilometrů, s průměrným sklonem 7 % a převýšení 1245 m, mnoho zatáček nenabízí a možná i díky tomu je stoupání pravidelné a větší sklon nabere právě až v závěrečných serpentinách, kde se dotkne až 10 %. Těsně pod vrcholem se pak nachází památník Henri Desgrange, což je tvůrce Tour de France a její první ředitel. Památník je zároveň připomínkou možné, speciální vrchařské prémie Henri Desgrange, která je udělována na nejvyšším bodě celé Tour de France a která se právě na Galibieru, pokud je zařazen, většinou uděluje.

Col d’Izoard

Foto: pierrealexb z Pixabay

Od roku 1922 je zařazován tento průsmyk, který se nachází v nedalekém okolí Galibieru a Alpe d´ Huez a který patří mezi nejdelší stoupání z tohoto seznamu. Z městečka Guillestre na vrchol Col d´ Izoard je to 30,5 kilometrů. Průměrné stoupání je sice jen lehce pod 5%, ale posledních 9 kilometrů je v rozmezí 8 až 9 % a maxima jsou 12 %. Tyto poslední kilometry jsou navíc samá serpentýna, takže o nečekané nástupy zde není nouze. Na vrcholu je umístěn památník dvou legendárních cyklistů Fausta Coppi a Louisona Bobet, kteří se ve své době střídali o vítězství na Col d´ Izoard. Tour přes tento průsmyk projížděla již více jak 30x, ale jediná etapa, která končila na vrcholu Izoardu se jela až v roce 2017, kdy zde vyhrál francouzský cyklista Warren Barguil.

Col de Peyresourde

průsmyk Col de Peyresourde při Tour de France
Foto: razvanphoto / 123RF
Jenda ze serpentin při stoupání na Col de Peyresourde

Stejně jako Toumalet byl Peyresourde u přerodu Tour de France v roce 1910, tedy v roce kdy se poprvé objevily Pyreneje. Peyresourde se nachází pouze 50 kilometrů od Tourmaletu a proto jsou tyto velikáni často zařazováni společně. Přesto, že Peyresourde dosahuje nejnižší nadmořské výšky ze všech průsmyků v seznamu, nejedná se o nijak snadné stoupání. Slavnější strana startující z Bagnères-de-Luchon má na délku více jak 15 kilometrů s průměrným sklonem 6,1 % a maxima téměř 10 %. Přes slávu, kterou průsmyk má, zde zatím nikdy Tour nefinišovala, ale v posledních letech je Peyresourde  do itineráře zařazován téměř každý rok.